P A P O U Š C I - J P
|
V této bohem zapomenuté zemi jsem prožil pár měsíců no všechny roční období. Protože jsem zaměřený na přírodu, tak jsem hledal co by tady bylo pěkného. Z počátku jsem si myslel, že na poušti (u Pakistánských hranic ve výšce 2300 m.n.m.) nebude nic k vidění, ale to jsem se šeredně mýlil. Zima v horách bývá krutá, ale krásná, byly dny kdy přes den napadlo asi 5 cm sněhu a za hodinu prostě někam zmizel, v noci zima až -18 a přes den i +10 veliký rozdíly teplot. Po zimě, která končí začátkem února a na jaře poušť rozkvetla, až jsem se divil co za nádherný květy tady jsou. V létě si myslíte, že v pekle je větší zima a nic tu nemůže přežít, tak želvy byly ve svém živlu. Teploty kolem 40 stupňů (stín) z vás vyždímají všechnu vodu a při relativní vlhkosti pod 10% je to mazec. Denně jsem pil kolem 10litrů vody. Uprostřed léta někdy v srpnu přišli tak hustý a černý mraky, že se zatmělo uprostřed dne. Přišli tak silné deště, že prašná cestička se změnila v dravou řeku. Pršet přestalo tak rychle, jak začalo, jako když vypnete sprchu a za dva dny nebylo po dešti ani vidu a písek se proháněl po skalnatých plošinách. Byl jsem uprostřed písečné bouře, kdy se na vás valí neprůhledná stěna prachu, který vám vleze i pod nehty. Z živých tvorů se stal mým oblíbencem pískomyl, kterého jsem asi za měsíc ochočil a z divokého zvířete se stal náš miláček, který bral slunečnicové semínka z ruky. Jednoho dne kdy jsem se musel vzdálit přiběhli nějací Mexikáni s tím, že v našem kempu jsou přemnožení hlodavci a našeho pískomila otrávili, už jsme žádného od té doby ani nezahlédli. Dalším našim oblíbencem se stal asi sysel, který si na nás zvykl, ale byl pořád plachý a nikdy jsme ho neodnaučili se nebát. Snad dost povídání raději ukážu pár obrázků.
JP |
